Být vědomým hercem ve hře, která se jmenuje život
Srdečně vítání ve sebepoznávací dílně
Hra jako život
KDE: Divadlo Kampa
KDY:
12. 1. / 9. 2. / 23. 3. / 20. 4. / 18. 5. / 2023
vždy od 18:00 do 20:00
1000 Kč/osoba (dvojhodinové setkání)
Cesta k sobě
Setkávání formou rozhovoru nebo hry skrze improvizaci, která je určená k tomu, aby člověk lépe porozuměl sám sobě a přijal sebe, druhého, vnější systém a životní situace, které prožívá. Vítaný je každý, kdo se touží stát mistrem svého života, nachází se v životní krizi nebo se prostě nemá rád, je hluboce nespokojený sám se sebou, se svým životem anebo pro člověka, který je prostě zvědavý, tvůrčí a chce poznávat sám sebe hravým a humorným způsobem. Rozhodně tady nejde o učení se hereckému řemeslu, ani pro to nemusíte mít herecký talent. Můžete se přihlásit individuálně, ve dvou nebo se může vytvořit i menší skupina.
O mně
Moje jméno je Nataša Burger. Jsem Slovinka. Žiju v Praze a v Lublani. Jsem vystudovaná herečka a pedagožka. Hraju v divadle a ve filmu. Učím na univerzitě předmět Práce s herci. Vystudovala jsem také Filozofickou fakultu v Lublani. Prošla jsem základním kurzem théta healingu a zajímám se o astrologii.
To, co jsem napsala, jsou moje nálepky a s mojí opravdovou světelnou bytostí souvisí velmi málo. Žijeme v čase, ve kterém jsou důležité především nálepky, dovednosti, znalosti, kurzy. Člověk je na posledním místě. A to není dobře. Proto mě napadlo využít svých hereckých schopností ke zkvalitňování a prohlubování našich vnitřních postojů a vztahů a ke změně našich životních perspektiv. Mým hlavním záměrem je pomoct sobě i Vám, abychom se stali vědomou, svobodnou a autentickou lidskou bytostí, abychom naše životy nepokládali do cizích rukou, ale držely je pevně a zodpovědně v rukách vlastních.
Během třiceti let práce jsem nasbírala mnoho zkušeností s lidmi. Pracovala jsem nejen s herci, ale především s mnoha lidmi, kteří se chtěli vyjadřovat a poznávat se skrze hru. Měla jsem svou malou filmovou hereckou školu, herecké kurzy pro široký okruh lidí a kurz Drama života pro lidi postižené autismem.
Jak bude probíhat naše setkání
Ke každému jednotlivému člověku nebo skupině přistupuji pokaždé jinak. To znamená, že vycházím z přítomného psychického stavu jednotlivce nebo skupiny. Neaplikuji na ně žádnou svou osvědčenou hereckou metodu. Každý jsme jedinečná bytost a potřebujeme jedinečný přístup. To je moje základní pravidlo. Nicméně mám připravený určitý rámec:
• rozhovor, který probíhá způsobem, že člověk sám sebe vnímá jako herce a studuje role, které hraje ve svém životě. Přemýšlí o vnitřních psychologických motivech jednání svých postav. Proč, jak, kdy, co?
• dialog sám se sebou. Různé vnitřní části naší osobnosti se vynořují na povrch jako postavy a povídají si mezi sebou
• tvořivý přístup ke svému tělu. Vypnout mysl a hrát si se svým tělem. Uvědomovat si své pohyby, vypouštět zvuky, dělat nesmysly.
• skupinová cvičení. Například zahrajeme svou určitou životní situaci jako tragédii, komedii, grotesku atd.
• anebo si prostě jen budeme popovídat
Podstatná je naše touha otevřít se sám sobě, druhému a vydat se na dobrodružnou cestu sebepoznání a sebepřijetí.
Herec a jeho hra
VŠICHNI JSME HERCI
Všichni jsme herci a hrajeme svou hru života. Zda chceme, nebo nechceme, vědomě, či nevědomě, prostě hrajeme a jsme herci. Navlékáme na sebe mnoho rolí: roli matky, otce, dcery, manžela, manželky, kamaráda, učitele, dobrého člověka, zlého člověka atd. Už během jednoho dne si prostřídáme několik rolí. Určité role si vybereme, ale spousta rolí je nám přidělených, někdy přímo vnucených, aniž bychom si to uvědomovali a chtěli. To je všechno v pořádku, kdybychom si toho byli vědomi. Naše bytí v tělesné schránce je jen hra. Jako děti jsme to ještě věděli. Věděli jsme, že si hrajeme. „Na co si budeme hrát? Pojďme si hrát na...“ byly naše oblíbené věty. Stali jsme se dospělými, pohřbili své vnitřní dítě a zapomněli, že jsme přišli na zem, abychom se učili skrze hru.
HRA
Jsme tady, abychom skrze hru pochopili smysl lidské existence a abychom v tom byli co nejvíc ve spojení se svou duší. Stali jsme se nespokojenými lidskými bytostmi, protože jsme se až moc ztotožnili s postavami, které hrajeme. Myšlenky našich vnitřních postav řídí naše životy a přivádí nás do nesčetných zmatků. Měníme role jako na běžícím pásu a ztrácíme se v bludišti jejich myšlenkových pochodů. Zapomněli jsme na to, že jsme herci a místo toho jsme se stali postavami, které hrajeme. Zapomněli jsme na to, že součástí naší hry je právě její zapomenutí. Ztratili jsme nadhled. Jedna z cest k sobě je rozpomenout se a uvědomit si, že nejsme těmi postavami, které nevědomky hrajeme. Nejsme matkou, otcem, učitelem, politikem, milencem atd…. Ve skutečnosti to nejsme my. A kdo tedy jsme? Odpověď na tuhle otázkou už si každý nalézá sám.
BÝT PŘESVĚDČIVÝM HERCEM
Zkusme si představit sebe sama jako herce, který se hlouběji zabývá postavami, jež hraje ve svém životě. Pokouší se jim porozumět, soucítit s nimi, neodsuzovat je ani nehodnotit. Učí se mít rád postavy, které hraje, a tím se stává vědomým, přesvědčivým hercem. Hercem, který se nebojí plně prožít všechny své emoce, je si toho vědom a ví, že je to jeho hra v tom nejvyšším slova smyslu. Pak také pochopí, že opravdová hra nesouvisí s přetvářkou, klamem, a lží, nýbrž je odrazem žití ve své pravdě. To znamená, že člověk je k sobě upřímný, poctivý a autentický.
Herecké neboli životní ctnosti
VNITŘNÍ DÍTĚ
Vzkřísit své vnitřní dítě a umožnit mu prostor ke tvořivému žití. Naše zvědavé vnitřní dítě nás podněcuje ke hře, která se stává zdrojem inspirace, jak přistupovat k sobě, druhému a jak čelit náročným životním situacím.
VÍRA
Věřit, že vše, co se nám děje, má smysl. Dokonce i nesmysl má svůj smysl. Naučit se (vlastně si jen vzpomenout, že to umíme) přijmout nesmysl, bolest, nepochopení toho, co se nám děje, a vědět, že to má smysl. Nevíme jaký, a přesto jedeme dál. Věříme, že je v tom určitý řád, že je to proces, který nás povede tam, kam musíme dojít. V tom tkví síla víry.
PŘÍTOMNÝ OKAMŽIK
Všechno se děje v přítomném okamžiku: minulost, přítomnost, budoucnost. Setrvat v přítomném okamžiku vyžaduje odvahu a bdělost. V přítomnosti čelíme pestrým, komplexním vnitřním stavům, které se nás neustále pokouší strhnout do minulosti a budoucnosti. Snaží se nás vtáhnout do zaběhlých, vyzkoušených programů, a tím nám berou nadhled, svobodu a možnost setrvat ve své pravdě. Abychom se tomu ubránili, je nutné v sobě objevit postavu vnitřního pozorovatele, který bděle pozoruje vnitřní a vnější dění. Pozorování umožňuje nadhled, se kterým lépe vydržíme v přítomnosti.
CHYBY, NEDOSTATKY, NEŘESTI
Chyby nebo vlastnosti, které se nám nelíbí, se můžou stát ctnostmi. Aby se tak stalo, je zapotřebí je rozpoznat, uvědomit si je, neskrývat je a neutíkat před nimi. Především nehodnotit své nedostatky jako dobré nebo špatné, žádoucí nebo nežádoucí. Prostě je velkoryse přijmout a začít si s nimi hrát. S chybou si můžeme hrát jako s hračkou, můžeme ji zvětšit, zesílit, až se stane groteskní a my se začneme smát. Stane se, že se chyba promění ve velmi užitečný nástroj k objevování vlastní tvořivé síly. Tím způsobem si můžeme hrát také se svými strachy a fantazií je zvětšit, znetvořit a ony se pak stanou úžasnými prostředky na cestě k sobě samému.
TRPĚLIVOST, ČEKÁNÍ
Být trpěliví, když jsme jaloví, bez emocí, líní, apatičtí. Nevíme, co chceme. Chceme něco změnit, ale nevíme jak, co, kdy. Čekáme ale aktivně, ne pasivně. To znamená, že v procesu čekání důvěřujeme ve správnou chvíli, která nás posune dál. Být vědomý v důvěře znamená být aktivní. Uvědomit si, že nás nepříjemný stav čekání nutí přijmout to, co je pro nás nepříjemné a nepohodlné. Vydržet v tom, co nelze změnit. Často, když se díváme nazpět, zjistíme, že se ten nepohodlný, nepříjemný stav obrátil v naše dobro už jen tím, že jsme jen počkali a nic nedělali.
ŽIVOTNÍ KRIZE
Také se stane životodárnou ctností, jestli ji uchopíme správným postojem. Můžeme si představit životní krizi jako porod. Všichni jsme se rodili. Než jsme zahlédli světlo světa, procházeli jsme úzkým tmavým tunelem. Cítili jsme možná úzkost, paniku, strach před neznámým, netrpělivost, vzrušení. Už nebyla cesta zpátky, čekal nás jen nový začátek, o kterém jsme nevěděli vůbec nic: jak se budeme cítit, jestli tam vůbec chceme být, jestli to tam bude dobré a co tam budeme dělat. Životní krize je také o starém, které umírá a to nové se ještě nezrodilo.
ZÁJEM O SEBE, BÝT ZVĚDAVÝ NA SEBE
Projevit opravdový zájem o sebe, o svou duši, tělo, mysl, pocity. Zkoumat to, co mě naplňuje, co vyčerpává, co můžu, co nemůžu. Vycházet sobě vstříc, jednat sám se sebou laskavě, poctivě a dopřát si výživnou pozornost. Tím, že člověk sám sebe nikdy nezradí a neopustí, se v něm rodí sebedůvěra, sebeúcta a láska k sobě samému.